Skozi Malý Ostrý se je prebijal na nebo krivozob polmesec. Dekle je bežalo ob
izbočeni steni starega mlina, na vogalu poslopja se je za trenutek oprijelo grobo
odbitega roba, naglo zavilo. V visok plevel ob hiši se je odkrušilo nekaj belega
ometa. Dekle se je znašlo na temnem dvorišču, obdanem z lesenimi lopami, na
potlačeni zemlji raztreseno zrnje, prevrnjena pasja uta, razbit krožnik, na sredi črna
pagoda gnojišča. Nenadoma ni vedela, kam. S komaj razkoračenimi nogami je
obstala v težkih tleh junijske noči. Začela se je prestrašeno vrteti na mestu. Nikakor.
Zdaj se je noč vrtela okoli njenega tilnika, po sklepih hrbtenice ji je pod črno
obleko polzelo drgetavo vznemirjenje! Postala je os teh gora, os, okoli katere se vrti
speča vas, postala je edina gred mlinskega kolesa in mlinskega kamna! Zagledala je
mala vratca. Butnila je vanje in urno zbežala na spolzko livado ob potoku. Pogledala
je naokoli. V repincu je črnel star lesen tramič. Brez obotavljanja ga je zagrabila in
povlekla k vodi. Pod prsti je zaznala spolzkost sveta tistih stvorov, ki vladajo
neprijaznim koncem vseh trohnečih stvari. Zalučala je kos lesa na gladino. Potem se
je na počrneli tramič usedla in sključena zaplula po toku. V mesečevi svetlobi je še
zagledala, kako sta na vlažno livado vdrli dve postavi, se nekaj časa razgledovali
naokoli, potem pa začeli prerivati. Na vrbovi šibi ob rečnem bregu se je svetila
dolga bela nit … prerivati. Na vrbovi šibi ob rečnem bregu se je svetila dolga bela
nit …
iz češčine prevedel Robert Grošelj
Malým Ostrým se prokutal na oblohu kolozubý srpek. Dívka běžela podél vypouklé
stěny starého mlýna, na rohu stavení se na okamžik přidržela jeho hrubě
omítnutého břitu, prudce zahnula. Do vysokého býlí u paty domu se vydrolila
trocha bílé suti. Dívka se ocitla na temném dvoře obestavěném prkennými šopami,
na udusané hlíně rozházené zrní, překocená psí bouda, puklý talíř, uprostřed černá
pagoda hnojiště. Najednou nevěděla, kudy se dát. Mírně rozkročená utkvěla v
hliněném podloží červnové noci. Začala se polekaně otáčet na místě. Nikoli. To noc
se otáčela kolem její šíje, po zubatce páteře sjíždělo pod černé šaty kodrcavé
rozechvění! Stala se osou těchto hor, osou, kolem níž se otáčí spící ves, jedinou
hřídelí mlýnského kola i mlýnského kamene! Zahlédla malou branku. Rozrazila ji a
tryskem vběhla na kluzkou loučku u potoka. Rozhlédla se. V lopuší se černal starý
dřevěný trámec. Bez váhání ho uchopila a táhla k vodě. Pod prsty ucítila kluzkost
světa tvorů, kteří vládnou studeným rubům všech teřících věcí. Smýkla dřevem na
hladinu. Pak na zčernalý trámec usedla a plula přikrčená po proudu. V měsíčním
světle ještě zahlédla, jak se na mokřinatou loučku vřítily dvě postavy, chvíli se
rozhlížely a hned na to spolu začaly zápasit. Na vrbovém proutku u břehu svítila
dlouhá bílá stužka… zápasit. Na vrbovém proutku u břehu svítila dlouhá bílá
stužka…
